Podhalaňský ovčák
(Polski Owczarek Podhalanski)
FCI I/252, zkratka POO, původ Polsko
Historie: Mezi nejznámějšími velkými plemeny pasteveckých psů v Evropě určitě existují příbuzenské vztahy. Jsou to podhalaňský ovčák v Polsku, slovenský čuvač na Slovensku, kuvasz v Maďarsku a také maremmanzský ovčák v Itálii, pyrenejský horský pes a pyrenejský mastif ve Francii a Španělsku. K této teorii opravňuje fakt, že původní plemeno, které pocházelo z Asie, se usídlilo v karpatské pánvi s Maďary. Ti již v devátém století našeho letopočtu putovali na dobrodružných cestách a loupežných výpravách celou Evropou, přitom je provázeli jejich psi. Je doloženo, že na středověkých obchodních cestách putovala stáda maďarského skotu provázená psy. Cestovali tak až do Krakova, Vídně, Štrasburku nebo Benátek. Občas několik psů zůstalo v odlehlých oblastech, kde je místní obyvatelé chovali prakticky čistokrevně, a tak byl položen základ různým plemenům, která se liší podle místa svého vzniku. Psům, kteří byli chování v oblasti Vysokých Tater, dnes říkáme polský podhalaňský ovčák (Polski owczarek podhalanski).
Po první světové válce začali polští kynologové s čistokrevným chovem těchto krásných psů, ale vybudované základy chovu zničila druhá světová válka. Proto bylo plemeno mezinárodně uznáno až v roce 1963.
Charakter: Podhalaňský ovčák je učenlivý, jeho povaha je klidná, ale je to zároveň pes velmi ostražitý. Jeho použití je mimořádně všestranné. Velmi dobře pracuje se stádem, osvědčí se také jako hlídací a strážní pes. Je dokonalým hlídačem domu i statku. Tito ovčáci jsou také cvičeni jako slepečtí vodící psi a jako psi záchranářští či lavinoví. Díky svému líbivému vzhledu se podhalaňský ovčák stal také vyhledávaným společenským psem. Jako rodinný pes je ceněn hlavně pro svůj vysloveně přátelský vztah k dětem. Podhalaňský ovčák je ideálním psem pro sportovně založené lidi, kteří hledají psa, který by se neustále pohyboval v rodinném kruhu a sdílel s nimi zálibu v procházkách do přírody a sportování. Hromadný chov v kotcích těmto psům velmi škodí a je třeba se ho vyvarovat.
Celkový vzhled: Podhalaňský ovčák je elegantní a zároveň silný pes. Hlavu nosí středně vysoko, její velikost je v dobrém poměru k tělu. Oči by měly být co nejtmavší, středně velké, šikmo uložené a tmavě lemované. Uši jsou středně dlouhé, silné a hustě osrstěné. Krk je svalnatý s lehce se zvedá nad linii hřbetu. Silný trup svojí délkou poněkud přesahuje kohoutkovou výšku. Hřbet je rovný a pevný, bedra široká. Hrudní koš je hluboký, žebra jsou šikmo postavená a plochá. Hustě osrstěný ocas je nesen pod linií hřbetu, nikdy nesmí být zatočený. Končetiny jsou dobře osvalené, tlapy jsou velké a oválné. Srst na hlavě, tlamě a na přední straně hrudních a pánevních končetin je krátká a hustá. Na krku a trupu je dlouhá, hustá, rovná nebo lehce zvlněná. Struktura srsti je tvrdá s bohatou podsadou. Barva srsti se vyžaduje pouze jednobarevná bílá.
