RÁMO - výcvik psů, Ivo Eichler

ČLÁNKY - DOTAZY A ODPOVĚDI

 	
Protože si již dost let  vystřihuji a schraňuji  Ivošovi články, nedalo mi, 
než jej požádat a vlastně donutit jej, začít je postupně publikovat na netu.
Sledujte, kdy se objeví další článek!
                                                   L.V., webmaster a atd...

Hledej:

výraz najdete vyhledaný Googlem a kliknutím na "Archiv" bude zvýrazněn.

POZVÁNKA:

další VÝCVIKOVÝ VÍKEND bude probíhat v Dešné v dubnu

4.4. až 6.4.2008

Bude se zaměřením na okamžité PŘIVOLÁNÍ.
Mimo běžných poslušností si provedeme nácviky NEÚPLATNOSTI na úvaze a začneme učit HLÍDÁNÍ PŘEDMĚTŮ,
které je také součástí základní zkoušky TARTu. TART = výcvik jakéhokoliv psa pro praktické využití.

Příhlásit se můžete na adrese: eichler.ivo@seznam.cz.

Objekt se nachází nedaleko obce Všemina u Slušovic a města Zlína. Blíže na www.camp-desna.com
Na společné setkání se těší Ivo Eichler, RÁMO výcvik psů.

Dotaz na téma - KDYŽ NEPOMŮŽE STUDIUM

Internet 19.3.2008, PPČ 10/2001

Vážený pane, píši Vám jako odborníkovi, který neváhá poradit začínajícím na stránkách časopisu Pes.., ve Vaší knize a na videu. Vše mám nejen přečtené, ale neváhám napsat "prostudované." Jsem si i díky Vám vědom svých chyb, kterých jsem se dopustil při výchově toho krásného tvora, zvaného pes. Chtěl bych od Vás názor, co z takového "vychovaného" psa vyroste? O tom, jak z "podraženého" psa vychovat jedince vyrovnaného a sebevědomého, prostě psa odpovídajícího standardu svého plemene, nikde nepíšete. V dospělosti jsem si splnil svůj dětský sen. Plemeno am. staf. teriér jsem si vybral pro jeho exteriér a jeho povahu. Všude se píše, že to není pes pro začátečníka a dnes už musím bohužel souhlasit! Tehdy jsem si myslel, že láskou a teoretickými znalostmi vynahradím nezkušenost. Vybral jsem si fenku, která mi padla hned do oka. Hárání jsem odstranil po dosažení pohlavní zralosti sterilací. Při výchově, štěně jsem odebral v půlce 7-8. týdne, jsem postupoval přesně jak píšete v úvodu kapitoly "agresivita" - tvrdě až brutálně, to jak z počátku psychicky, tak později fyzicky. Tím nechci říct, že bych se s ní nemazlil a nezkoušel výchovu hrou a odměnami. Ale za každý přestupek byla nepřiměřeně trestána už od "miminka". Zpočátku zvýšeným hlasem až řevem, což na štěně muselo působit frustrujícím dojmem z pána. Já však neviděl žádný úspěch této metody, tak jsem začal výchovu lámat hrubým násilím. Prostě rukou, ne vycukáním, ale bitím. Po návštěvě cvičáku, kde jsem byl často kritizován za nadměrnou tvrdost jsem začal používat stahovací obojek. Prostě ze psa, který by měl být vyrovnaný, sebevědomý a neústupný jsem vychoval psa, který při zaštěkání běží a schová se mi za záda. Ke každému psovi se přibližuje stylem naježené kočky. Nemá však ohrnuté pysky ani nevrčí. Poté začne mávat ocasem, a ač naježená přátelsky skáče okolo. V poslední době mi začala napadat feny, a to nejen dospělé, ale i štěňata! Myslíte, že by to mohlo mít souvislost s kastrací? Ebina přiletí, očichají se většinou od hlavy k patě a najednou jsou v sobě. Mám při té mé "výchově" tu výhodu, že je plně ovladatelná a byť by si chtěla jít hrát, nebo kamarádit, má strach nepřijít, neposlechnout. A teď se dostávám k hlavnímu problému: Jako malou jsem ji při každém náznaku agrese ze strany jiných psů, stahoval k sobě a psy odháněl. Ona se teď při sebemenším náznaku schová za mě. Hodně jsem na ni řval, dnes je pod všemi lidmi. Zvýší-li na ni někdo hlas, pak sklopí uši, stáhne ocas a podřídí se!!! Nácvik obran - nemyslitelné!!! Postupoval jsem přesně jak píšete vy, zkušený výcvikář. Uvázal jsem ji u stromu, byl u ní a konejšil ji. Když slyšela ty rozběsněné bestie, policejní NO, tak se celá rozklepala a snažila se utéci. Když jsem dal povel, bez ohledu na její strach, k noze, uposlechla tak nějak šejdrem a sotva minutu a pak se zas schovala za mne. Výcvikář mě poslal domů, že pro dnes to stačilo, ale já při odvazování nedal dobrý pozor a chytil ji až po půl kilometru v poli. Za týden jsme pokus opakovali se stejným výsledkem. Jen už mi neutekla, ale odešli jsme tam odtud jak spráskaní psi. Já navíc s ostudou, co to mám za amstafa!!!! Znovu Vás žádám o pár řádek, jak takto "podraženého" psa dostat zpět do své přirozené povahy??!! Já svůj přístup změnil, teď bych rád změnil Ebinu. Nechci, aby útočila na ostatní živé tvory, to si ohlídám, ale, aby se za mne schovala před útočícím pudlem...??!!, aby si před každým NO lehala na bok, či se mu jinak podřizovala...??!! Naučit ji, že ano, MOJI lidé jsou nad ní, ale ostatní NE...??!! To není sebevědomý pes!!!! Jsou jí teprve ?? dva roky. U mého psa je to komplex špatného chování a proto se to musí odstranit komplexně. Aspoň myslím.
O. M., Pardubice.

      Již na mé kazetě se můžete seznámit se dvěma dospělými a zpočátku retardovanými psy a můžete vidět detailně, jak jsem dosáhl jejich nápravy. Při jejich výcviku šlo právě o to, aby se z nich mimo jiné stali právě vyrovnaní a sebevědomí psi. Také v mých obecných radách, které předkládám v knize, či na stránkách časopisu "Pes přítel člověka" se snažím poradit, jak psa napravit.
     Nikdy a nikde jsem nenapsal, aby někdo postupoval při výchově štěněte tvrdě až brutálně, a neměl by se tak chovat ani ke zlému psu. Popisuji, jak se snažit o nápravu jinými cestami.
     Tento dopis jsem chtěl zpočátku zahodit.
     Byl jsem zhnusený, ale pak jsem se rozhodl jeho část opsat, aby i široká veřejnost měla možnost se nad ním zamyslet. Přesto bych Vám rád pomohl, hlavně Vaší fence, aby měla snadnější život. Ale obávám se, že kdybych i napsal další knihu, tak to nepomůže. Lásku ke psům Vám tím nevštípím. Copak záleží na tom, že se stafordka podřizuje pudlíkovi? Ten pudl měl prostě větší štěstí na zacházení a tím z něj mohl vyrůst sebejistý psík. Má rada, pokud bude mít smysl, proto zní: "Pochopte svého psa a naučte se ho milovat". To je asi tak nejdůležitější, co ona potřebuje pro svůj NORMÁLNÍ psí život. Píšete, že vše co jsem vytvořil, máte prostudované. Pak si jistě vzpomenete, jak zacházet s retardovaným zvířetem, aby se postupně došlo k nápravě. Podle popisu chování Vaší fenky vím, že by šla napravit, zda se to ale vám podaří, je ve hvězdách..
     To, že jste se choval při výchově svého štěněte hrubě a špatně, se snad dá napravit. Štěně každého plemene potřebuje především lásku a citlivé zacházení. Musíme ho správně přivést k tomu, aby pochopilo, co který povel znamená a následně co po něm chceme.

JAK TEDY POSTUPOVAT u Vaší dvouleté fenky?

Opatřete ji košíkem a poté dejte možnost, aby se ve psím kolektivu naučila žít.

I když se Vám některé její reakce, či jiných psů, budou zdát nepochopitelně tvrdé, zbytečně do jejich komunikace nezasahujte. Nikdy ne hrubě!

Váš projev nesmí být nikdy zlý, spíš velte úsečně. Raději se nad nastalou situací zamyslete a snažte se v klidu sjednat nápravu.

Povel se dává jasně a zřetelně, poté se teprve pes mechanicky upraví tak, aby cvik dokončil. Podle momentální úrovně vycvičenosti psa zvyšujeme postupně náročnost cviku.

Podřízenost vůči cizím lidem napravte tím, že jej nenecháte nikým ovlivňovat, ani hladit. Pokud psu nedáme možnost se kdykoliv podřizovat, časem přestane toto chování předvádět.

Pokud chceme předejít nežádoucímu kontaktu s jinou fenou, pak využijme povelu: "KE MNĚ"!

V žádném případě není její chování ovlivněno kastrací.

Cviky obrany ji nechte z počátku zpovzdálí samostatně pozorovat. Uvažte ji někde bokem k pružnému stromu a už si jí nevšímejte. Musí si zvyknout na agresivní projevy jiných psů. Nikam nespěchejte, ale často (alespoň dvakrát týdně) jí toto umožněte, i když se bojí a raději by utekla. Zpočátku po ukončení dráždění jí nevelte, ale jásavě ji pochvalte. Až se její sebevědomí upraví, tak ji přiřaďte k ostatním psům.

      Píšete, že jste k ní svůj přístup změnil. Dodržujete 20 zásad k zapamatování, které jsem napsal ve své knize "Problémové chování psů" ( str. 18 - 20) ?
     Pravdou je, že někteří majitelé se musí své komunikaci se psem učit. Já mohu poradit, popřípadě v rámci své profese psa napravit, ale jejich vzájemný vztah záleží na vůli obou stran.
     Závěrem: uvědomte si, že změnit chování u dospělého psa je jednoduší než změnit totéž u jeho pána. Pokud si dáte napravit psa k sebelepšímu cvičiteli a po návratu se bude setkávat se "starými" chybami svého pána, dojde postupně, i když ne zcela, k odbourání napraveného. Můžete se dostat v případě Vaší bezohlednosti zpět do starých kolejí.
     Ivo Eichler

     Psaním tohoto pana tazatele jsem byla i já zhnusena. Bohužel toto "lidské" chování není ojedinělé a dokonce takovéto páníčky lze najít i mezi profesionálními psovody. Ale popisovat na tomto místě etické principy lidského chování není účelem odpovědi na původní dotaz, i když jen z jediné větičky lze posoudit majitele fenky. Touto větou je: "Hárání jsem odstranil po dosažení pohlavní zralosti sterilací." - pán se nezamýšlel nad např. možnými zdravotními vlivy způsobenými kastrací (je jedno jestli kladnými či zápornými), ale "odstranil" hárání, tedy cosi pro NĚJ nepohodlného. A tímto způsobem jeho vlastním s fenkou zacházel po celý její dosavadní život. Já upřímně řečeno nevěřím, že se tento pán změní. Tito lidé si něco přečtou, třeba toho čtení je i hodně a kvalitního, něco zaslechnou, opět toho poslouchání mohlo býti i hodně a během dlouhého času (například po léta psovodského zaměstnání), ale... ALE už je nezajímají další či prvotní souvislosti a dané informace si přeberou "po svém". Další rozklad tohoto "po svém" nemá smysl, ti, kterých by se týkal stejně neporozumí a naopak ti, co jsou schopni se na základě znalostí vcítit do psího chování, určitě rozumějí dobře o čem nyní mluvím.
     Přesto je z popisu zřetelné, že tato mladá fenka musí být velmi vyrovnané povahy. Pes slabší povahy by takovéto zacházení odnesl s podstatně horšími následky, nebo by také mohl být navždy "zlomený". Pomoci lze této fence jen za důsledného dodržování zásad popsaných p. Eichlerem již v mnoha článcích, knize, na videu a též, a to především, změnou svého vlastního chování (tedy majitele).
     Psi nepřemýšlejí nad tím, je-li druhý pes velký či malý (ostatně ani u lidí neplatí, že by obrovský svalovec jen proto musel být sebejistější a psychicky vyrovnanější než drobný nenápadný mužíček, obyčejně to bývá právě naopak). Konkrétní chování psa v určité situaci vychází z patřičného funkčního okruhu psího chování ovlivněné geneticky danou povahou jedince. Je běžným jevem, že dospělá fena napadá jiné feny a odrostlejší štěňata (dominantní samci zase své protějšky), důvody pocházejí už z prapůvodu psů (přečtěte si něco o vlčích smečkách a alfa zvířatech). Nejsnadnější je znát dobře svého psa a těmto konfliktům předcházet včasným přivoláním.
     Chování psů je nejvíce ovlivněno v mládí zvířete a to krátkým štěněcím obdobím vtiskávání a následnou socializací. Kastrací je chování psů ovlivněno málo, ale všeobecně v žádném případě nelze říci, že vůbec.
Podrobnosti na téma vliv kastrace na další chování psů najdete někdy během měsíce června na www.boxer.cz , poté zde bude odkaz.
     Lenka Venglářová